Není to těžké. Záleží na Vás, jak moc se s tím chcete „piplat“.Protože máme želv hodně, postupně jsme přešli už jen k praktickému pohodlí. Jako podestýlku používáme hobliny, nejlépe od nějakého truhláře, ty co se prodávají běžně v obchodech pro zvířata, jsou spíš takové piliny. Vy můžete ve zverimexu vybrat z velkého množství podestýlek.Záleží na Vás, co se Vám zalíbí, ale co je vždy důležité je vlhký alespoň kout. My to děláme tak, že každý večer eventuálně obden navlhčíme hobliny a želva se do nich zahrabe. To je důležité hlavně pro mládě. Želva přijímá vodu celým svým tělem, póry.
Pokud budete mít terárium „načinčané“ a budete tam mít hlínu, kamínky apod tak do jednoho rohu jí dejte hobliny, které budete pravidelně vlhčit. Terarijní substráty se také dají vlhčit a drží vlhkost.Vlhčením se myslí spíš mokření, není to jen jemné postříkání vodou, ale opravdu jsou ty hobliny mokré.
Poslední důležitá součást terária je žárovka. Roky jsme se trápili malou vydrží vyhrevnych žárovek. V létě 2020 jsme přešli na používání žárovek 2v1. Výhřev i UV v jedné lampě. Počáteční náklady se vykompenzuji dvěma lety pohodlí bez výměny. Jedná se o tyto lampy.
https//eshop.reptieye.cz/46-uvb-vybojky
Pokud máte menší terárium než je doporučeno pro nejmenší žárovku, pořídíte 2 žárovky jedna na výhřev druhá na UV.
https://eshop.reptieye.cz/45-uvb-kompakty
Musím znovu upozornit, že to jsou jen náhražky. Příroda je příroda, proto zvažte, zda opravdu nemůžete zřídit želvě alespoň na letní prázdniny venkovní výběh.
Při zařizování terária dbejte na to, aby neměla želva moc blízko zdroje tepla (žárovky) nějakou překážku, na kterou by mohla vylést a převrátila se pod světlo, kde by hrozilo přehřátí vedoucí až k úhynutí želvy. Žárovka se nechává rozsvícená cca 8- 12h
Dobrý den! Náhodně jsem objevila Váš chov želviček…Já si ještě jako dítě dovezla do tehdejší ČSSR želvy 4. Tehdy to ještě šlo…ani na letišti v Káhíře při odjezdu nebyl žádný problém. Žily u nás 30! let!!! Nerozeznali jsme pohlaví: měli jsme Fausta + Markétku, Pepíčka + Zuzanku. Nakonec Pepíček snesl vajíčka (asi 2? Už nevím), takže to byla Pepička. Donesla jsem vejce do ZOO v Brně, kde byli nadšeni, že prý želva v zajetí snese vajíčka málokdy…Zda se z nich vyklubaly malé želvičky už nevím…
Chov v zimním období: zapomněla jsem říci, že se jednalo o želvičky suchozemské. Na zimu jsem musela nasbírat suché listí, seno a odloupat v lese mech. Dali jsme vše do dřevěného škopku, později do krabice velké. Až nějaká želvička začala pospávat, nejedla, nepila…tak jsme věděli, že se chystá k zimnímu spánku. Dali jsme ji do toho škopku či krabice skoro až ke dnu, zahrabali ji tam. Ještě musím napsat, že směs musela být stále vlhká!!, ne suchá, celou zimu jsme je tam ve sklepě potmě každý týden kropili vodou a kontrolovali…Jakmile cca někdy už začátkem března želva vylézala k povrchu, zkusili jsme ji vrátit, znovu lezla nahoru, vylézala z krunýře, celá ztuhlá, tak jsme ji tedy vytáhli a nechali v nějaké bedýnce jen v mírně teplé místnosti, naráz do tepla nemůže, to pro ni velký tepelný šok.. Pak želva už začala lézt po kuchyni. V té době ji maminka dávala do lavoru s mírně teplou vodou, ale aby želva stála na dně. Tou vodou jí polévala krunýřek, stékalo to na její hlavičku, nožičky…prostě se umyla a očistila od mechu, listí…ale co bylo důležité: želva hodně pila tu vodu!!! Koupel se opakovala dle našeho času. Mezitím se jí zkusil dát list salátu, plátek rajčete. Ony zpočátku dost dlouho vůbec nežerou…třeba 10 dní i více.Pak teprve přijdou“ sobě“ a žrát začnou. Měly rády zrovna na jaře listy pampelišek, no pak salát, rajče. To, co milovaly, byl vnitřek rohlíku namočený v mléce: a to u nich vždy někdo seděl a dával jim to do tlamičky. Byly z toho nadšením úplně“hotové“. To vše žraly každý den, vždy čerstvé. Povadlé listy, miska s rohlíkem už nějak rozmajdaná se jim odstranilo… Celý den měly. i v noci někde ve velké krabici, vodu!!! Vyměňovala se jim denně, třeba několikrát, když ji rozlily nebo nějak znečistily…Od teplého sluníčka byly venku v ohrádce na trávě na sluníčku. Poud ještě byly chladné noci, já nebo maminka jsme je v krabici opět odnášely domů, do krabice s nějakými starými čistými hadrami, kterými jsme je ještě zakrývaly – no a ráno, když hřálo sluníčko, zase ven!! Pokud už byly noci teplé, želvičky samy tak kolem 16. -17.hodiny zalézaly do domečku ze dřeva, shora plech, aby do něho nepršelo. V domečku bylo seno, listí. Ony se do toho zavrtaly, schovaly hlavičky i nožičky a spaly…Opět se seno trochu vlhčilo. U nás na venkově byly kuny, měly jsme strach o želvičky, tak až tam byly všechny, tak jsme dali desku na vchod a zapřeli ji nějakým dřevem.. A ráno už škrabaly na tu desku, protože chtěly ven…
Nakonec to byly miláčci mojí maminky. Sedávala u nich, krmila je, hladila po hlavičkách, každá želva měla jinou povahu!!! Maminka na ně mluvila – a ony jí snad i rozuměly!!!!Vždycky říkala, že až umře, ony půjdou za ní…Já a moji synové jsme se jí smály. Už se nesmějeme…Maminka umřela v květnu 1994. A želvičky, i když jsme se o ně starali dále naprosto stejně….postupně do července umřely, Všechny čtyři… Takhle ale žily celých 30 let, rok co rok stejně. Velice vyrostly!!! Malá želvička, která se mně kdysi postavila na dětské dlani,( Markétka), za 30 let života u nás vyrostla tak, že přečnívala mužskou ruku i s roztaženými prsty a stala se největší z těch čyř!!!!
A teď mají hrobečky na naší zahradě…
Někdy si od Vás možná nějakou želvičku v budoucnu koupím…
Ale už bych ji nedochovala, za 30 let budu také dávno v nějakém jiném světě, odkud není návratu….
Přeji Vám hodně úspěchů v chovu želviček, vyvolala jste mi mnoho vzpomínek, děkuji Vám za ně!
Stanislava
Dobrý den,moc hezké povídání. Určitě jste si i krásně zavzpomínala. V té době ještě moc informací o chovu želv nebylo,přesto jste to krásně zvládali a dělali to nejlepší co jste mohli.
Až si budete někdy v budoucnu želvičku pořizovat tak doporučuji prostudovat nové poznatky o chovu těchto krásných zvířat a vycházet z nich. Za prodej želv přeji krásný den